Šaty dělaj člověka!

1. dubna 2012 v 14:44 |  Mé úvahy, zásady a schválnosti
Nedávno jsme byli se třídou na docela známé divadelní hře. Bez ohledu na to, v jak nudném duchu bla zahrána, účel většina lidí pochopila. Stručně řečeno vyprávěla příběh o princi, který si vyměnil šaty s chudým mužem a každý se vydával za svůj opak. Všechno bralo ohledy i na změny názorů - jak s králem, alias chudým mužem, najednou všichni mluvili vznešeně, s respektem. A naopak s chuďasem, neboli králem, každý jednal jako s odpadem. A změnilo se něco od doby, kd byla hra sepsána?
Ne! Pozveš snad na rande zarostlého bezdomovce hrající na svojí flétnu někde pod mostem? Co když se za ním skrývá okouzlující mladý muž s velkým srdcem, kterého jen manželka obrala o peníze? Místo toho si půlka planety vybere nesympatického, mírně ošlivého boháče, s kterým může mít, na co přijde.
Ano? Teď trošku realističtěji. Opravdu vsázíš na to, že kluky oslníš svým novým oblečením? Ani perfektně sladěný make-up, 10ticentimetrový podpatky, mini sukně a tílko s výstřihem k pupíkuv ti nezaručí, že jeho srdce získáš právě ty. Třeba právě jeho získá úplně občejná holka s řasenkou, teniskama, bílým tílkem a džínama.
 

Zvyky a jejich postihy

1. dubna 2012 v 14:27 |  Mé úvahy, zásady a schválnosti
Říkejte si, co chcete, ale až k vám přistoupí velevážená osoba se slovy bohatými na tajuplné zvyky, jako třeba: "Až sníš na Štědrý večer kapra, nezapomeň si dát alespoň jednu šupinku do peněženky. Po celý rok se tě budou držet peníze!" vsázím boty, že jej poslechnete.
Já věřící nejsem, nechodím do kostela, ale i přesto má v mojí bíločerný peněžence od Dakine ta malá šupinka vždycky místečko :).
Všechno mi to připomíná příběh o mamčině kamarádce z dětství. Mamka je holka z vesnice, kde bylo samozřejmě zvykem bavit se se všema, načež se díky středním a vysokým školám všichni rozutekli a tak po deseti dvaceti letech se díky dobré náhodě zase sešli. Ona kamarádka na tom nebyla jinak. Po vysoký odjela do Německa, vydělala si a o Velikonocích se vrátila zpátky do rodného hnízdečka. Na povel její rodiny šla poslušně do kostela, kde jí pro symbol štěstí (a přesněji nevím, čeho všeho) dal farář posvěcenou kočičku. Nevěřící žena květinu hodila hned do kontejneru a spokojeně se cpala vajíčkama. Hned po měsíci zkrachovala firma, u které dělala a přišla o všechen majetek.
Mohla to být náhoda, špatná rozhodnutí... ale podobný zvyky jsou i v ostatních kulturách. Samozřejmě tohle všechno nemá ani kapku společného s facebookovými nebo emailovými status typu: "... jestli sis tohle přečetla, dej sdílet a pošli to alespoň 20 lidem, a tvoje tajná láska ti o půlnoci napíše zamilovanou sms..." a podobný pakárny.
Všechny zvyky a tradice nejsou úplně promyšlené. Jako třeba když pětileté holčičce ukáže hozená bot špičku ke dveřím, do roka se nejspíš nevdá. Mojí tetě však špička každý rok ukazovala směr babiččiný kuchyně, až jednoho dne se konečně obrátila karta a vida, ted už má dvouleté mimčo :).
Má to svoje pro a proti, ale podle mého nározu, i když člověk nevěří v Boha, je naprostý vědecký badatel, alespon dvakrát do roka (ano, myslím právě na Vánoce a na Velikonoce, na které se díky všudy přítomným šlehajícím pomlázkám fakt těším) poddat duchu věštění :)

USA: pro a proti

27. března 2012 v 15:57
"Je parádní! Úplně vidím New York. Jednou tam budu bydlet hezky ve svým luxusně zařízeným domečku, stejně jako ostatní Newyorkčané, s obří šatnou. Každý měsíc si zajdu pro inspiraci na sochu Svobody a když budu mít volno, vezmu si auto a zajedu si do Los Angeles na chodník hvězd nebo se mrku do Hollywoodu. Už se moc těšim." básní mi moje kamarádka o svém budoucím životě jakožto slavná spisovtelka nebo cokoliv jiného, ale stejně úspěšného.
V USA jsem nikdy nebyla, to netvrdím, ale za to znám spoustu lidí, co ano. A jejich reakce? Ku příkladu moje šestadvacetiletá teta, která si vyrazila do Miami za kamarádkou na hlídání dětí, protože její známá musela vyřešit nějaké spory. S dětmi podnikala výlety, poslouchala příběhy, ... Úplně stejné je to v seriálu Simpsonovi. Není zrovna dvakrát chytré přirovnávat skutenčý život k žžlutým kresleným postavičkám, ale pointa je vidět na první pohled. Jak se má pan Burns a ostatní ze spolku "boháčů"? Krásně :). Žijou si svůj život, dělají si co chtěj ... A ti ostatní, chudší, se můžou jít bodnout.
Zaujalo mě jen její vyprávění o tom, že jakmile se sejde z centrálních "turistických" tras New Yorku, jde vidět všechna ta bída a chudoba.
Stejně tak se to v USA nehemží jen samýma Victoria Secret modelkama, ale většinou jde o obezitou postižené lidi. Samozřejmě ne všichni jsou tací, ale realita je realita.
Neberte to hned zle! USA je samozřejmě krásný. Jen ne až tak moc. Peníze jsou život. To tady platí asi tak desetinásobně. Takže jestli máš peníze na rozdávání, vyjed do USA a užij si ty nejlepší zážitky :)
 


Je jaro, začni na sobě makat :)

26. března 2012 v 14:37 |  Tipy&Triky
Tenhle svět! :) Ještě když jsem se kymácela v bačkůrkách a mamka mě dokopala a dětstký hřiště v parku, všude bylo plno "dětí" všech věkových kategorií. Ať se semnou plácali v písku, předváděli na prolejzačkách nebo jen kecali na lavičkách, všichni byli venku.Teď všichni sedí u počítačů, maj 500přátel na facebooku a užívaj si života se snickerskou v puse :D.
Ke sportu vybízí už jen jaro! Každého skoro volá k tomu, aby se sebou něco udělal. Projdi se třeba přes město, vem to přes park a zas zpátky. Co vidíš? Všude plno cyklistů, malých dětí a párů, co jdou ruku v ruce spolu, sem tam se letmo políbí a jdou dál. A ty? Ty a tvoje kámoška pneumatika kolem břicha, doma čekající plyšák a fyzička na úrovi 3letýho dítěte ste docela nahraný :D. Ještě se ke všemu přidává blížící se plavková sezóna a si totálně v háji stejně jako polovina zbylých holek. Rozdíl je v tom, že ty s tím něco (chtě nechctě) uděláš :D. Je přece fajn mít ráda sebe samou, v pohodě vyšlápnout těch pět pater do třídy a bez funění uběhnout pět koleček kolem rybníka :).
Kvůli krásným teplotám je tohle úplý ráj k běhání. Nejsou hicy, ale ani se ti nekouří od pusy, takže popadni tenisky a jdi se vyběhat. Se sluchátkama v uších si užiješ chvíli bez přemýšlení, uleví se ti a bude se ti i líp spát a vstávat. Podobný divy s tebou udělá taky kolo:). Do kopce se sice nadřež, ale užívat si vánek ve vlasech se tiv autě nepodaří. Běh i kolo přispívá k pročištění plící (dostaneš se alespoň trošku z města) a zpěvníš tělo.
Díky tomu bys taky mohla získat lepší sebevědomíl. Tvé dollíčky prokládané stehna se zpěvní a i když ebudeš mít přes zadek 90cm (kdo taky má =), uvidíš se daleko líp. Zhluboka se nadechni, stoupni si jednoho dne nahá před zrcadlo a místo aby si viděla tu měkkou hrušku, vnímej se úplně jinak. Pomalu si natírej každou část těla krémem a říkej si, jak ráda na sobě máš třeba svoje vypracovaný lýtka ... :) Na kluky nezapůsobíš jen postavou, ale tím, že se máš ráda. A když se jako krásná vidíš ty, začnou tě tak vidět o ostaní.
Jestli tě tolik neláká čestvý vzduch, pořád máš v zásobě posilovy. S jejich alpiningem, spinningem, trampolínama, zumbou, stepem a vším možným si postavičku udržíš taky.
Je to ale hlavně o jídle. Není lehké jíst jen zdravou stravu, kdo by třeba v Praze odolal McDonaldu a KFC, který je na každým rohu? I přesto se jí snaž preferovat. Jasně, někdy si dopřej úlet, jako třeba brambůrky na párty, smažeý sýr na školním výletě, ovocný knedlíky u babičky,... ale během školního týdne se snaž jíst pravidelně (snídaně třeba v sedm, svačina v deset, oběd kolem druhý, další sváča na čtvrtou a všechno zakonči večeří v šest :).
Vždyť koho si kluci vyberou? Zabšklou holku, která se pořád válí a stěžuje si nebo plnoštíhlou sebevědomou sportovní krásku? :-)

1 odpoledne, 1 fotka a koenčně nový motiv :)

24. března 2012 v 18:02
Teplota šplhá ke dvacítce, slunce pálí jako divý a každý druhý je dneska venku. Až na mě. Ta malá potvůrka, tedy moje sestřenice, chytla ve školce neštovice a hlídání dneska padlo na mě. Po tvou hodinách hraní s panenkou barbie na módní přehlídku a vaření oběda (ne, vážně neni lehké uvařit rýži a kuře, když kolem tebe probíhá asi 110centimetrový človíček a nonstop do tebe na naráží) se konečně unavila a zalezla do postýlky.

Najednou mě něco "osvítilo" a já dostala nápad se vyfotit. Nejsem v tomhle zrovna velký profík, takže jsem za jedu povedenou fotku vážně moc ráda. A co se dá dělat s novou fotkou a blogem bez motivu? :-)
Zbytek odpoledne tak jasně padl na sezení na balkóně s červeným notebookem na klíně a hraní si pro změnu se svojí fotkou. A že jsem udělala možností! Vyzkoušela jsem snad úplě všechno ... od duhového přelivu a rybího pohledu, přes zářící hvězdy až po deformaci celé fotky. A to jak rozostřit, tak zpopelavět, změnit styly, ... Naše učitelka informatiky by ze mě měla jedním slovem velikánskou radost :). Protože to, co jsem dneska všechno vyzkoušela, uděláme ve škole asi tak za půl roku :D.
Největší radost mám ale z nového motivu na MagicMyself. Neřikám, že to časem nezměnim, jakože jo, protože a všem pořád vidím mouchy (a ty nikdy nepřestanu vidět :), ale jsem docela spokojená, tak doufám, že vás to neodradí :).
Njespíš bych ve svém tvoření a patlání všeho možnýho ještě pokračovala, kdyby se venku neproběhl štěkající hafan, který samozřejmě vzbudil toho spícího andílka, který se rázem proměnil v ďábla :D. Zkrátka se ještě můžu těšit na zbytek dne po boku panenky a spousty oblečků.

Co by kdyby ...

23. března 2012 v 21:49 |  Mé úvahy, zásady a schválnosti
Neříkej, že se ti nikdy nestalo něco, u čeho sis řekla: "nevím, jestli to mám udělat, co když ..."
Potkávám ho každý den, každý den se na něho zkoušim usmát a doufat, že mě osloví, napíše na facebooku, cokoliv ... Jasně, mohla bych mu napsat sama. Vždyť kolik vzathů začalo tím, že s ejako první ozvala holka? Tisíce! Jenže, co když mě odmítne? Co když mě pak zesměšní před všema? Co když se mi vysměje do obličeje?
Úplně stejný je to při otázce: "Mám jít na tu olympiádu z biologie?" Jenže co když skončim poslední? Co když nebudu vědět, co říct? ...
Zapoj fantazii a představ si sama sebe třeba v 50ti letech. Třeba budeš mít rodinku, spokojenýho manžela a na zahradě ti bude pobíhat uštěkanej hafan,... Ale co když budeš pořád sedět u stolu a čekat, jestli se ti náhodou ten tvůj neozve? Ať v prvním nebo v druhým případě, pořád budeš mít v srdce střípek jedný velký otázky: co by kdyby?
Takže jestli se ti líbí nějaký kluk, ale nemáš sebědomí za ním prostě jít a říct mu do očí (nebo po zmiňovaný internetový stránce), co k němu cítíš, snaž se mu to třeba naznačit, zavíst s nim řeč. Třeba v bufetu, až ho potkáš: "Čau, nechodili jsme spolu náhodou do školky?"

Stejně tak to udělej třeba u olympiády. Tak skončíš poslední, no a? I mistr tesař se jednou utne! V trapný situaci hlavně zachovej chladnou hlavu, a jestli se ti i tvůj idol vysměje do očí, v olympiádě, kde jsi zástupcem nejvyššího ročníku skončíš poslední nebo třeba jen nepůjdeš na konkurz do tanenční skupiny a zavrhnou tě už v první sekundě, vem to z té lepší stránky - aspon víš, a čem jsi. Aspoň víš, že ten blb ti za to prostě nestál, z biologie maturovat nejspíš nebudeš a místo na tancování začni chodit třeba na stepy nebo změň obor úplně třeba na volejbal ;-).
A jestli to vyjde, tak už víš, že risk je zisk (alespoň někdy! =)

Boj s podpatky

23. března 2012 v 17:47 |  Tipy&Triky
Podpatky. Prodlužují nohy, dělají krásnou siuletu, je jich milion barev a druhů a jsou jedním slovem báječný! :)
Jenže naučit se na nich chodit je jako naučit malý děti chodit. Nejde to, nejde to ... pak se něco zlomí a je to jako chodit bosou nohou po trávě :).
Jedna moje kamarádkka měří jen 160cm, takže podpatky brala jako skvělou náhradu za svý úbytky krásy. Už tuhle zimu si koupila černý kozačky ke kolenům asi s 8mi centimetrovým podpatkem. Jejich bok zdobil červeý proužek a jedním slovem z nich byl každý paf a ona se stala středem pozornosti. Jen do doby, než na nich vyšla ze šaten. Její kotník se proměnil v točící káču a zakopla hned na prvním schodě. A tak se z hvězdy stala hromádka neštěstí ...
Trénuj!
Jo. Snažením dojdeš ke hvězdám a to platí i tady. Vytáhni nový botky z krabice, nazuj si je na nožku a projdi se po domě. Hezky hlavu vzhůru, usmívej se a snaž se nekoukat jen na své kroky. Jestli tě mamka s botama z domu vyžene, využij chodbu nebo třeba zahrádku před domem. Ze začátku se plně soustřed na chůzi, choď pomalu a vnímej každej krůček. Postupem času přidej rychlost, sebejistotu a zvedni hlavu vzhůru!
Dolaď detail ...
Stoupni si s botkama před zrcadlo, párkrát se pootoč, projdi se ... a hlavně se usměj! Úsměv okouzlí každého. Choď sebevědomě a upraveně. Podpatky bys neměla nosit každý den, protože hlavně ve vývinu (cca do 18-22 let) se tím ničí noha. Navíc zvaš, jaký oblečení se k nim hodí. K černým lesklým botkám asi zas až tak moc neladí skate mikča a džíny. Naopak si k nim oblíkni třeba sukni, šaty a podobný holčičí oblečení.
Úsměv a mávat
Chůze dobrá, oblečení doladěný, takže přišel čas na to vytáhnout se začínajícím jarem svůj úlovek. Ale i přesto, že doma si chodila jako Victoria Beckham, může se (a nejspíš i stane, prootže nerovný chodníky jsou daleko horší než perfektně rovná podlaha doma :D), že prostě slítneš. Nic se z toho nedělej, zkrátka se opět postav, zasměj se sama sobě(popřípadě dodej něco vtipnýho, třeba: "na tomhle musím ještě zapracovat!") a jdi dál ;-).

Nauč se říkat NE!

22. března 2012 v 17:19 |  Tipy&Triky
Možná že si to nepřipouštíš, ale zamysli se ... kdy si někomu naposledy řekla "Ne!" a to razantně?
Nejde jen o to, že ti neustále někdo ve třídě říká o propisku, tužku, učebnici, sešit, pravítka, gumy, ... a kolik se ti toho vrátí? Možná tak učebnice, občas ti na stole přistane zpátky guma. Důležitou roli tady hrají třeba i vztahy, když ti nějaký pobuda neustále píše jak se máš, co děláš, at jdeš ven ... A ty buď oddaně jdeš: "Vždyť je milej!" a nebo používáš čím dál horší výmluvy typu: "Dneska mám aerobic. Musím se učit. Mamka mě nepustí..."
Všechno to souvisí s tvým sebevědomím. Až půjdeš doma kolem zrcadla, podívej se na sebe. Ale ne tím stylem, že si začeš říkat, jak ošklivě vytrhané máš obočí, jak nevýrazné máš oči, jak máš bledou pleť. Podívej se na sebe z druhé strany. Jakou krásnou máš barvičku pleti, že k tvým šedým očím jde popravdě každá barva očních linek, že tvoje bříško je hezky kulaťoučké, ... 10x si pak řekni nahlas: "Jsi krásná". A věř tomu. Místo toho, aby sis nadávala, jak dneska zase vypadáš, tak se zkus usmát a jít s hlavou nahoře.
Podobně to praktikuj, když po tobě už po pátý tenhle měsíc bude chtít spolužák půjčit propisku. Prostě ho odpálkuj s tím, že tvoje zásoby propisek se tenčí a bude muset s pěti za měsíc vystačit. A když udělá psí oči, jen se usměj a v řekni ne. Hlavně buď eoblomná a stůj si zatím.
Stejnětak nedávej naději tomu chudákovi, co ti neustále píše a snaží se o rande. Prostě se na něho vykašli, napiš mu, že se ti líbí někdo jiný a vypadá to na vztah a v žádném případě to mezi vámi nebude pokračovat.

Jarní úklid volá

22. března 2012 v 16:20 |  Tipy&Triky
Spoustu zbytečných krámů, skříně plné oblečení ještě z 5. třídy a na poličce vrstva prachu. Přidej zásah hurikánu a máš pokoj poloviny teenegrů =D.
Lovci pokladů v šatní skříni
Pokaždý, když otevřeš skříň na tebe volá halda oblečení a ty si i přesto každý ráno neodpustíš větu: "Já nemám co na sebe!" No, jednoduše si zakrouškuj jedno odpoledne v diáři a vrhni se do toho. Oblečení, které si naposled oblékla někdy v 6. třídě na třídní focení, je ti už stejně určitě malí a do školy si asi tričko s růžovými králičky taky nevezmeš. Takže dej oblečení třeba do pytlů, daruj ho příbuzným a nebo na charitu, tam jsou za všechno rádi.
Ostatní oblečeí si zkus pro lepší přehled roztřídit. Třeba na červený ramínka si dej jen věci do školy, na zelený outfit na párty, ... Jestli se ti nechce hned kupovat nový věšáky, dřevený ramínka můžeš natřít (!pozor, aby se ti barva neobarvila do hadříků) a nebo jen skřín roztřid - doleva bundy, uprostřed sukně a šaty, vpravo košile, ...
Úsporný režim
Každý druhý si schová svojí písemku z matiky na jedničku, tajný papírky, co si píše s kamarádkou nebo třeba jen hezkou pohledku. Ale je potřeba tohle všechno mít a stole, v poličkách,...? Ne! Zajeď někdy třeba do Ikei, nebo popros kamarádku/příbuzné, kteří tam jezdí, aby ti koupili sadu krabic. Můžeš si vybrat čistě bílé, vzorované, barevné, malé velké a těch věcí, co tam dáš! Naházet tam můžeš stará čísla časopisů, plyšáky, učebnice, sešity, ... A nejlepší na tom je, že střední velikosti dvou krabic seženeš okolo 100 korun.
Šátek na hlavu, prachovku do ruky a holky do akce!
Malinký, mikroskopičtí trovřečci se procházejí po tvých komodách, při prudším pohybu se spolu s šedým sajrajtem okolo vznesou a ladným pohybem se dostanou až do tvých plic, z čehož ty kašleš další týden. Po zimě je potřeba všechno pořádně otřít a nejlíp použít i nějakou chemickou věcičku. Zkrátka, úklid se sám neudělá. Hezky všechno nadzvedni, pořádně otři a vrhni se na další předmět.
Pravidla tvoří život
A proto si třeba každý pátek stanov, že od pěti, alespon do půl šestý zvládneš lehce prachovkou otřít prach a vysát :).

Život bez kluků

21. března 2012 v 15:38 |  Mé úvahy, zásady a schválnosti
Ach jo ... jestli není lepší být ošklivka bez starostí s láskou ...
Byla polovina léta a na té sociální stránce, bez které ani jeden z nás nevydrží dýl jak jeden den, se objevila moje stará fotka ze školky, kterou jsem hned okomentovala a zaručila si asi 20 nových přátel :). A mezi nimi i Petra, malého, trošku ošklivějšího, ale jinak fajn kluka, s kterým jsem si začala psát. Jenže já viděla přátelství, on lásku, a tak naše třítýdenní psaní ztroskotalo nad větou: "Promiň, ale líbí se mi někdo jiný."
Při vzpomínce na něj se mi vybaví mi můj nepovedený pokus o vztah přřed dvěma lety, když jsem napsala klukovi, kterého jsem znala jen od pohledu, jestli se stručně řečeno nechce seznámit. Okamžitě mi přejel mráz po zádech, pevně sevřela víčka a potichu si přísahala, že nic horšího nechci zažít. Možná proto, že se to rozkřiklo a kluci na mě volali jeho příjmením nebo proto, že pak klukům na fotbale řekl, že jsem ho jak trapka nabalovala asi půl roku.
A aby toho nebylo málo, nedávno mi začal psát čirou náhodou kamarád toho experta z léta, který se ze začátku zdál být milý, ale touhle dobou se mi zdá, že se mi prostřednictvím jeho osoby snaží Petr prostře pomstít.
Ach jo! A teď se v tom vyznat. Milujeme ty, kteří nás odmítají a odmítáme ty, kteří nás milují. Jinak bych to nevyjádřila. Jaký problémy mám já a další tisíce, ne-li miliony, dalších holek na světě. A co je na tom nejhorší? To, že pořád miluju toho, co mě odmítl.
Proto, že mě nechtěl? Proto, že si přijdu jak lvice, která zkrátka bojuje o toho nejlepšího lvího samce, i když to očividně na první čáře prohrává?
Jasně, říkám si: "Ty hloupá náno, kdyby si u něho za něco stála, tak ho dávno máš a věnuj se těm, co tě chtějí." Jenže proč se sakra moje srdce odmítlo bavit s hlavou? No, snad ani nechci vědět co spolu mají za spory :D ...

Kam dál